Vybíháme v sobotu ráno z různých koutů republiky Dobíháme v neděli v 17:00 do středu republiky
V sobotu 31.5. ráno se vybíhá z vybraných míst Česka a všechny cesty postupně vedou do jednoho
místa ve středu republiky – v Číhošti.
Každá trasa i každý jednotlivý úsek v ní má své časové určení (čas startu, průměrné tempo, čas
doběhu). Pro tyto účely jsme sestavili jízdní řády, aby bylo jednodušší najít všechno na jednom
místě.
Sobota
Běžecké putování po severní části naší země začíná na Trojmezí CZ/DE/PL u Hrádku nad Nisou. Po krátkém zahřívacím rovinatém úseku podél Nisy vystoupáme do Lužických hor, na místní dominantu Popovu skálu, a Krásným dolem proběhneme do Horního Sedla. Zde začíná Ještědsko-kozákovský hřbet, který nás bude trápit pěkných pár kilometrů. Trasa se drží lesnatého hřebene, kde to není snad ani kousek po rovině, prudké seběhy a výběhy střídají ještě prudší. Přes několik kopců nakonec doběhneme až na Ještěd a zdoláme tak i magickou hranici 1000 m n. m. Z něj pokračujeme seběhem po krásné části hřebene, kde jsou z horských luk výhledy daleko do kraje. Za zajímavou rozhlednou Rašovka nás čeká jeden delší výběh na Javorník (684 m), následovaný prudkým sešupem do Hodkovic nad Mohelkou. Po překonání říčky a dálnice D10 opět stoupáme po hřebeni přes Raubířské skály a lučinatou krajinou nad Rychnovem k rozhledně Kopanina. Od ní je to k Jizeře 400 výškových metrů dolů, které lehce seběhneme kolem hradu Frýdštejn a po skalnatém Vranovském hřebeni až ke skalnímu hradu Vranov. V Malé Skále budeme mít Ještědsko-kozákovský hřbet konečně za sebou a čeká nás úsek přes skalní město Drábovna, lidské město Turnov, malebnou skalní rozhlednu Hlavatice, romantický hrad Valdštejn či výběh na vrchol Vyskeř s kaplí sv. Anny. Jsme na posledním skutečném kopci severní trasy, odkud jsou za hezkého počasí daleké rozhledy do všech světových stran. Můžeme tak odtud obhlédnout další část trasy k hradu Kost a kolem Sobotky do Dolního Bousova. To jsme již opustili Český ráj a jen co proběhneme kolem malebného kostelíčku ve Vlčím Poli, začneme se zanořovat čím dál více do jehličnatých a smíšených lesů, které nás přes Domousnice, Ledce a Jabkenice dovedou až do večerní Loučeně. Při čekání na poslední sobotní běžce možná stihnete v Loučeni navštívit největší soubor labyrintů v Česku.
Neděle
Sobota byla zasvěcená kopcům, neděle je pro změnu rovinatá. Dvěma ranními úseky nymburským venkovem zvolna sklesáme do údolí Labe a po celé dopoledne poběžíme v blízkosti jeho břehu. Kromě naprosté roviny s výhledem na vodní hladinu při běhu zahlédneme i spoustu místních zajímavostí. V Nymburce běžíme kolem kostela sv. Jiljí a městských hradeb, v Poděbradech probíháme parky i podél nepřehlédnutelného zámku, v Kolíně máme předávku na Karlově náměstí, za kterým jsou patrné monumentální věže gotického kostela sv. Bartoloměje. V Kolíně Labe konečně opustíme a vydáme se údolím potoka Polepka kolem Polepského vodopádu k Červeným Pečkám. Za nimi se nám naskytnou výhledy na Kutnou Horu s chrámem sv. Barbory a kostelem sv. Jakuba. Při předávce v Malešově se nám naskytnou pohledy na barokní kostel sv. Václava a nedalekou tvrz, žíznivci zase mohou navštívit místní minipivovar. Posléze se ponoříme do husitské historie, když naučnou stezkou husitských hejtmanů dobudeme zříceniny hradu Sion. Ve vrcholícím odpoledni možná nepohrdneme stínem lesů Hornosázavské pahorkatiny, které nás po zbytek trasy doprovodí téměř až do cíle. Při doběhu do Číhoště se před námi na návsi objeví místní dominanta, kostel Nanebevzetí Panny Marie, před nímž je naše předposlední zastávka. Zde se chvíli před 17 h potkáme s běžci ostatních tří tras. Posledních 500 m k samotnému geografickému středu Česka už pak běžíme všichni společně.
Sobota
Od hraničního kamene vybíháme v 7 h ráno a hned se napojujeme na Stezku Českem a zároveň jižní trasu projektu Via Czechia, abychom po nich doběhli k Dolnímu Dvořišti. Dále vede cesta údolím Malše až do Kaplice, odkud nás červená značka provede srdcem Soběnovské vrchoviny. Z Velkých Skalin nás čeká poslední dlouhé stoupání na sobotní jižní trase, do kopců Slepičích hor. Jen co chvíli po poledni mineme jejich nejvyšší vrchol Kohout (871 m), začneme sbíhat do Slavče a posléze se vydáme údolím Klenského potoka. Cestou se můžeme na chvíli zastavit u poutního kostela Nejsvětější Trojice a pokochat se jeho dominantou. Podél Klenského potoka pak pokračujeme přes malebný Buškův hamr do Trhových Svinů. Cestou do Borovan mineme poslední dnešní výraznější kopec, následně seběhneme do Třeboňské pánve, oběhneme Spolský rybník a dostaneme se na dohled Třeboně. To už jsme u břehu rybníka Svět, u něhož je též nepřehlédnutelná novogotická Schwarzenberská hrobka, která stojí za chvilkovou zastávku. Doběh 9. úseku do historického centra Třeboně v pozdním odpoledni může být pro mnohé také nevšední zážitek. Pro milovníky písečných rovinatých úseků, nezpevněných cest, borových lesů a podvečerního klidu začíná ráj právě tady, za Třeboní. Další dva podvečerní úseky mezi Třeboní a Vlkovem jsou totiž ve znamení řeky Lužnice s kaskádou rybníků, kterým dominuje největší rybník na světě, Rožmberk. Za Vlkovem opouštíme CHKO Třeboňsko a tok řeky Lužnice, abychom oběhli Veselí nad Lužnicí a přes vesničku Řípec jsme se dostali k soběslavskému vlakovému nádraží. Před námi je v tu chvíli jen posledních 5 km podél Černovického potoka, který nás dovede do sobotního cíle v Sedlečku u Soběslavě.
Neděle
První ranní úsek ze Sedlečka začínáme od Lužnice mírným stoupáním až pod mohutný hrad Choustník. Odtud Křemešnická vrchovina tvoří příjemně zvlněnou krajinu, kde se střídají lesy, pole a rozkvetlé louky. Klid idylického venkova tu mírně přerušují se svými dominantními kostely snad jen Černovice, Nová Cerekev nebo Červená Řečice. Chvíli po poledni se proběhneme kolem vodní nádrže Trnávka, za kterou se nám ikonický klášter Želiv objeví až při závěrečném seběhu do cíle 18. úseku. Jen co za klášterem překročíme Želivku, cesta začne stoupat a po celé odpoledne zůstává zvlněná. Opět probíháme poklidným venkovem, po menších silničkách se stromořadím bříz a jasanů, mezi poli a skrz malé vesničky. Předposlední úsek vede přírodním parkem Melechov, za kterým opouštíme Křemešnickou vrchovinu a sbíháme k řece Sázavě, abychom posléze vyběhli ještě jeden delší kopec do Benetic. Zde nás uprostřed návsi v 15:55 čeká setkání s východní trasou, která se připojí po žluté značce od Světlé nad Sázavou. Obě trasy nás již společně dovedou na nedalekou a současně poslední předávku v Opatovicích. Na posledním úseku cestou do Číhoště se setkáme v Prosíčkách ještě s běžci ze západní trasy a na návsi v samotné Číhošti také s účastníky trasy severní. Posledních 500 m k samotnému geografickému středu Česka už běžíme všichni společně.
Sobota
Naše první běžecké kroky na východní trase začínají v samém centru Prostějova. Zpočátku se držíme údolí říčky Hloučely, obíháme vodní nádrž Plumlov a později i stejnojmenný zámek, který se majestátně tyčí nad Podhradským rybníkem. Od severu oběhneme vojenský újezd Březina, vystoupáme do Protivanova a převážně lesnatou krajinou seběhneme údolím potoka Žďárná k severní bráně Moravského krasu, do obce Sloup. Odtud nás čeká nevšední zážitek jménem Pustý Žleb. Krasový kaňon s výhledy na skalní útvary nebo vstupy do jeskyní nás doprovodí až před Punkevní Žleb, kde kaňon opustíme, abychom následně seběhli do Blanska. Z údolí řeky Svitavy se strmě vyšplháme na bukovecký masiv Hořických lesů, které přeběhneme do Lažan a pak se Cyrilometodějskou stezkou dostaneme do Tišnova. Následujících 20 km se vydáme proti proudu řeky Svratky přes Borač a podél přírodní rezervace Sokolí skála. Svratku zde překonáme přes jedinečnou dřevěnou krytou lávku a kousek za ní se nám naskytne pohled na výraznou dominantu Doubravníku – kostel Povýšení svatého Kříže. Před námi nyní zbývají poslední dva sobotní úseky. Nejprve v Nedvědicích opustíme údolí Svratky a vystoupáme k majestátnímu hradu Pernštejn, na který budeme mít i dobré výhledy. Přes další dva táhlé kopce a přes malebnou vesničku Věžnou doběhneme do Stříteže. V úplném závěru si v přibývajícím šeru užijeme zvlněné krajiny po zpevněných lesních a polních cestách i cestičkách, které nás dovedou do malebné a rybníky obklopené vesničky Radkov.
Neděle
Nedělní ráno nás přenese do centra Bítešské vrchoviny. Všude kolem nás jsou smrkové lesy. Podél lesních i polních cest se objevuje nespočet rybníků a rybníčků, které nás doprovázejí až ke Žďáru nad Sázavou. Odtud vede trasa údolím řeky Sázavy po celých 6 úseků, až do Světlé nad Sázavou. Užijeme si zde hodinku romantické cesty po zrušené železniční trati klikatící se podél řeky. Z Přibyslavi do Havlíčkova Brodu vede cesta opět po Cyrilometodějské stezce. Ve vrcholícím odpoledni se přes Okrouhlici zvlněným terénem, ale stále na dohled od řeky Sázavy, dostaneme až do Světlé nad Sázavou. Zde naposledy přeběhneme na pravý břeh a kolem kostela sv. Václava začneme stoupat na Žebrákovský kopec. Za ním seběhneme do Benetic, kde nás uprostřed návsi v 15:55 čeká setkání s běžci jižní trasy, jenž přibíhají po modré značce, jak jinak než od jihu. Obě trasy již společně doběhnou na nedalekou a současně poslední předávku v Opatovicích. Na posledním úseku cestou do Číhoště se setkáme v Prosíčkách ještě s běžci ze západní trasy a na návsi v samotné Číhošti také s účastníky trasy severní. Posledních 500 m k samotnému geografickému středu Česka už běžíme všichni společně.
Sobota
Vybíháme ze samého okraje Plzně, abychom se mohli co nejdříve dostat do Přírodního parku Berounka, kde se hned na začátku zahřejeme při výběhu jak na rozhlednu Chlum (416 m), tak na Holý vrch (373 m). Za Chrástem opouštíme údolí Berounky a podél Korečnického potoka vystoupáme do Stupna. Odtud nás čeká srdce přírodního parku Radeč s výběhem na jeho hlavní hřeben i na stejnojmenný bod (721 m) s krásnými rozhledy do krajiny. Zvlněný a převážně lesnatý terén nás doprovází i dále, jak postupně probíháme CHKO Křivoklátsko do Zdic. Cestou přitom míjíme zámek Zbiroh, podbíháme přímo pod zříceninou hradu Žebrák a na dohled máme na kopci se tyčící hrad Točník. Ze Zdic se přesouváme přes malý hřeben Housina do Všeradic, kde začneme stoupat na Hřebeny až pod Stožec. Po hřebeni Hřebenů se proběhneme červenou Hřebenovou cestou kolem Kytína, až doběhneme do Barokního areálu Skalka. Zde stojí za to se chvíli zastavit a u kaple sv. Máří Magdalény si užít výhledy na Mníšek pod Brdy a jeho okolí. Po opuštění Brd se s večerem přeneseme přes vesničky Líšnice a Sloup, abychom následně sestoupali do Davle, poblíž soutoku Vltavy se Sázavou. Z Davle nás čekají poslední dva večerní úseky. Nejprve se vydáme podél Zahořanského potoka, který se napojuje na přírodní park Střed Čech, a přes vyhlídku a rozhlednu Pepř seběhneme k železniční zastávce Jílové u Prahy. Sobotní finále pak vede přes přírodní park Hornopožárecký les. Večerním lesním šerem se zde na chvíli napojíme na centrální stezku Via Czechia a v závěru už jen v bezpečném tempu seběhneme k lávce přes Sázavu u Zbořeného Kostelce. V cíli nás čeká možnost přírodního koupání v Sázavě, stanové vodácké zázemí a možná už i letní stánek s občerstvením. Stanování s příjemnou koupelí v Sázavě se tak přímo nabízí…
Neděle
Kdo je nedospavec, možná stihne v brzkém ránu vyběhnout na vyhlídku u zříceniny hradu, která je jen 300 m od tábořiště. Východ Slunce nám zde poskytne pohledy na údolí Sázavy, kterým poběžíme až skoro do cíle. Vyrážíme podél řeky cyklotrasou do Nespek. Blízkost toku Sázavy pak opustíme jen na chvíli, abychom z Čerčan podél něho pokračovali po pravém břehu téměř stálou zástavbou chat a chatek až do Chocerad. Rovinaté úseky často podél břehu s koloniemi zahradních domků i vilových čtvrtí nás opustí až za lomem Čapík, kde si vyběhneme na Krkavčí skály s vyhlídkou na meandrující řeku i nedaleké městečko Sázava. Odtud se terén podél Sázavy poněkud mění a nás až do Ledče nad Sázavou čekají úseky více zvlněnou krajinou. Kromě nesčetných rozhledů do okolí máme po cestě možnost zahlédnout klášter Sázava, majestátní hrad Český Šternberk, historické centrum Kácova i s pivovarem, zámek ve Zruči nad Sázavou nebo jednu z nejstarších památek kraje Vysočina – gotický kostel sv. Václava v Chřenovicích. V Ledči nad Sázavou naše celodenní pouť údolím řeky Sázavy končí. Máme za sebou přes 200 km a 24 h běhu a před námi je závěrečný úsek, který nás dovede do cíle naší dvoudenní štafety. Na tomto posledním úseku se kolem 16:40 jen krátce zastavíme v Prosíčkách, kde se k západní trase připojují běžci z jižní a východní trasy. V samotné Číhošti se potkáme ještě s běžci ze severní trasy a posledních 500 m k samotnému geografickému středu Česka už běžíme všichni společně.
